Recenziu napísala Kristýna Ljubková.

l277383Postapokalyptické vize společnosti jsou v současné světové literatuře velmi populární. Celé jedno odvětví young adult literatury se vydává tímto směrem a čtenáři takové knihy zbožňují. Tedy alespoň já mám takový druh knih moc ráda. Jak ale vypadá postapokalyptický příběh v podání uznávané slovenské autorky? Podařilo se Miroslavě Varáčkové napsat román, který by obstál ve světové konkurenci?

Bez dlouhého otálení vám musím říct, že kniha Prežila som svet nejen že by mohl světovým románům konkurovat, ale on by je i v lecčems porazil. Což je asi jasné, protože letos kniha vychází v druhém vydání s jinou obálkou. Mimochodem jsem opravdu ráda, že obálka je změněná, protože ta předešlá mi připadá otřesná. Nahá děvče na jakési dřevěné podložce a k tomu to přesvětlení zprava… Brrr.

Autorka popisuje postkatastrofický svět s lehkostí a čtivě, přitom ale načrtla pozadí další světové války. Výchozím bodem celého románu je (jaderná?) válka, při které byl téměř celý svět srovnán se zemí. Přežily jen dvě skupiny lidí. První z nich jsou Čistí. Čistí jsou lidé, kteří jsou nedotčeni genetickými zásahy: bez umělých darovaných orgánů, bez změny genetického kódu. A pak je tu druhý typ lidí – ti, kteří dostali šanci schovat se včas do protiatomových krytů. Mezi ty druhé patří i sedmnáctiletá Ela, dívka, která přežila svět…

V románu sledujeme osud Ely po tom, co válka skončila a Ela se dostala z protiatomového krytu. Respektive se s ní seznamujeme ve chvíli, kdy Elu zachrání Alex, jeden z Dozorců, kteří pracují pro Čisté. Dozorci fungují jako státní policie, která za Čisté odvádí špinavou práci. Později se dokonce dozvídáme o existenci jakýchsi shromažďovacích táborů, kde Čistí prostřednictvím Dozorců umisťují přeživší obyvatele. Celou dobu tedy pozorujeme Elino váhání mezi tím, zda může Alexovi jeho dobrosrdečnost věřit, nebo jestli je Alex zrádce, který ji chce obelhat a dostat ji do jednoho z internačních táborů.

Kniha je rozdělena do tří částí. První z nich se jmenuje Ela a seznamujeme se tu s ústřední postavou, její minulostí a tím, jak žije ve světě, který se obrátil vzhůru nohama. Druhá část se tajuplně jmenuje Zrada a můžu vám prozradit, že se v téhle části Ela dostane do výše zmíněného internačního tábora. Poslední, třetí část je označena jako Alex a odehrává se zejména kolem stejnojmenné postavy. Jediným vypravěčem celé knihy je Ela a román je psán er-formou.

Jak už jsem psala: miluju postapokalyptické young adult romány. Hunger Games, Měsíční kroniky, Monument 14… Mimochodem k Monumentu 14 se román svým pojetím chvílemi hodně blíží. Celou první půlku knihy jsem se strašně bála, že půjde o silně romantický román odehrávající se v postkatastrofickém světě. Miroslava Varáčková se občas pohybuje na hraně toho, co jsem ochotná v young adult literatuře číst. Protože občas se v románech tahle romantická linka zvrtne v ústřední zápletku a to mě až tak nebaví. Jenže s autorkou mě to balancování mezi romantikou a seriózní dystopií strašně bavilo. Proč? Jednoduše proto, že Miroslava Varáčková moc dobře ví, kam až se může pustit, a přitom to pořád drží pevně v rukou.

Navíc se mi kniha strašně dobře četla. Větné struktury jsou logické, čtivé, nic moc mě při čtení nezarazilo. Myslím tím nelogické věty nebo divný slovosled, což při čtení působí rušivě. Vlastně ano, jedna věc by se našla. Vadilo mi, jak Ela pořád mluvila o své fence Peggy jako o sučce. Ale to je opravdu jen detail a je to jen můj pocit, protože tohle slovo mi fakt nesedlo. Jinak jsem nadšená a hodlám autorčinu tvorbu nadále sledovat. Mám v hledáčku například její jinou postapokalyptickou knihu, která se jmenuje Adaptácia, a už se na ni hodně těším.

Knihu Prežila som svet bych tedy doporučila všem, kteří rádi odpočívají u dystopických knih. Věřím, že nebudete zklamaní.