Recenzia: Anna a Šarlota (Mária Blšáková)

Recenziu napísala Denisa Mišinová.

anna a sarlota

Když jsem si před pár týdny ráno otevřela emailovou schránku a našla v ní mail od paní Blšákové, nevěřila jsem vlastním očím. Psala mi, že se jí moc líbila má recenze na knížku “Krik nevinných” a kdybych měla zájem, pošle mi ke zrecenzování její knížku. Měla jsem obrovskou radost! Jak z milého mailu, tak z nabídky spolupráce. Mohla jsem si vybrat kteroukoli knížku z autorčiny tvorby a nebyl to zrovna snadný úkol, protože všechny vypadaly zajímavě a lákavě. Nakonec zvítězila “Anna a Šarlota”. Proč? Protože mám ráda netradiční romány, kde se kromě romantiky řeší i jiné věci. A Anna se Šarlot už podle anotace nabízí mnohem víc, nehledě na nadšené hodnocení od čtenářů… Já jsem ale starý známý pindal a málokdy se mi líbí to, co ostatním – jak u mě tedy tahle malá knížečka pochodila?

Vydavatelství: MarenčinPT (SK)

ANOTACE: Anna a Šarlota – matka a dcéra. Dve ženy, ktoré by si mali byť najbližšie, ale čo ak sú ich povahy a osudy tak veľmi odlišné, že si napriek obojstrannej snahe nevedia nájsť cestu k sebe ? Anna je poznačená dlhoročným manželstvom s tyranom a jej dcéra celý život bojuje s ťažkou diagnózou, no napriek tomu je hrdá a tvrdohlavá. Zdá sa, že tie dve nemajú nič spoločné, až kým nezistia, že majú úplne rovnaký vkus na mužov.

Hlavní hrdinkou je Šarlota, krásná žena s věčně mladou duší a nevyčerpatelnou zásobou sarkazmu. Život ji zrovna nešetřil a ona zůstala až nadosmrti připoutaná ke své berli, bez které moc daleko nedojde. Nemá přítele a nedaří se jí najít práci. Nevěří, že by jí život mohl přinést ještě něco dobrého a utápí se v sebelítosti. Při nehodě, kdy se málem utopí, jí však do cesty vstoupí energická vrstevnice Anna. Téměř okamžitě mezi nimi vznikne jakési sesterské pouto a Šarlota zase najde pozitivní stránku života.

Tvári sa prekvapene, a tak mu vysvetľujem, že som celý život priemerná, tak chcem byť aspoň v najhoršom najlepšia.

Doma naši hlavní hrdinku čeká věčně vystrašená maminka Anna (jmenovkyně nové kamarádky). Šarlotin otec s nimi není, čehož ani jedna z žen nelituje, protože šlo o vyšinutého tyrana. Maminku Annu to navždy poznamenalo a stejně jako její dcera, tak i ona nevěří, že na ni ještě někde čeká šťastný konec.

V hlase má toľko smútku, že by antidepresiva potreboval i kaktus, ktorý má na parapete. (s.135)

Obě se ale mýlí, protože na ně čekají jejich osudové lásky… Šarlota se seznámí s bratrem své kamarádky Šimonem, který ji povozí na motorce. Když se o tom později svěří mamince, ta ji překvapí přiznáním, že kdysi také chodila se Šimonem, který měl motorku. Šarlota s kamarádkou Annou začnou pátrat po minulosti svých rodičů – je snad možné, že by kdysi tvořili pár? A co se stalo, že paní Anna nakonec skončila s despotickým sprosťákem? Proč má Šimon mladší na rukou jizvy a co je jeho temným tajemstvím, o kterém odmítá mluvit? Na povrch vychází tajemství, které měli zůstat navždy skryté. Dočkají se přesto všichni šťastného konce?

Co se mi líbilo: Autorka mě doslova nadchla opravdovostí, propracovaností a realističností svých postav. Nevyznívají vůbec uměle, naopak na papíru ožívají přímo před očima čtenáře. Každá postava dostává dostatek prostoru, aby jsme si k ní mohli postupně vytvořit vztah, autorka nikam nespěchá a nezahlcuje nás superlativy ohledně svých hrdinů. Naopak nám ukazuje i jejich špatnou stránku (například chvilkový nedostatek sebevědomí Šarloty či citové vydírání její maminky). Na druhou stranu se však v knížce neobjevují zbytečné vycpávky a nepotřebné popisy okolí, počasí, oblečení nebo jídla. Příběh příjemně plyne a má své vlastní tempo. Napomáhá tomu i fakt, že většinu textu tvoří dialogy postav, které jsou okořeněné velkou dávkou humoru a sarkazmu (který já moc ráda!). Hlavní hrdinka se nikdy nevzdává pichlavých ironických poznámek, ať už je veselá nebo smutná a to mi na ní přišlo skutečně sympatické.

Největším plusem pro mě ale bylo to, že se prvoplánová romantická linka nestala hlavním a jediným tahačem románu. Jak už jsem zmínila v úvodu, mám ráda knížky s přidanou hodnotou, a tu tady rozhodně najdeme. Chválím využití prvku handicapovaných postav, které se snaží žít běžný život i se svým zdravotním znevýhodněním – ať už “Krivuľka” Šarlota nebo soused “Škuľo” Richard, který je ke všemu i gay. Dalším plusem pro mě byl vztah mezi Šarlotou a její maminkou. Připomnělo mi to moji první knížku od Táni Keleeové-Vasilkové (Touhy), kde jsem chválila skvěle napsaný nefungující vztah mezi dcerou a matkou. Tohle téma mě baví a je mi jen líto, že je v literatuře obecně tak málo využívané.

Co se mi nelíbilo: Bylo lehké vyjmenovat, co vše se mi na knížce líbilo, mnohem těžší však je, přijít s nějakými negativy. Přiznávám, že jsem se po prvních stránkách lekla hlavní hrdinky – vůbec mi nebyla sympatická a dost jsem se obávala, jak spolu těch 250 stran zvládneme. Přišla mi příšerně dětinská, rozmazlená a zahleděná do sebe. Dokonce jsem se chvíli nedokázala srovnat s jejím věkem, protože jsem ji odhadla na mnohem míň let. Když se však Šarlot přenesla přes své prvotní deprese, skamarádila se s Annou a pokusila se najít si cestu k pochopení své maminky, okamžitě v mých očích povýšila. Její vtipné průpovídky mě často rozesmály a čtenáři komentující knížku na internetu mají pravdu, že právě autorčin humor je důvodem, proč si knížku pořídit. Také jsem se trošku obávala nářečí a lidových výrazů ve slovenčině, které jako Češka nebudu chápat, avšak mé obavy byly zbytečné – autorka volí slova velmi pečlivě a nestalo se mi, že bych něco nepochopila. Když už jsem dvakrát či třikrát nepoznala dané slovo, zbytek věty mě navedl a já neměla problém odhadnout význam. Takže bych knížku klidně doporučila i Češkám, protože je psána velmi srozumitelně a čitelně.

Grafické provedení se mi líbí. Kladně hodnotím zejména rozměr – knížka je maličká, vejde se do každé kabelky a pěkně zapadne mezi romány podobného typu (například k “Tieňom bieleho orgovánu”, která se také zaměřuje na komplikovanost lidských vztahů). Slečna na obálce se dost dobře hodí k postavě Šarloty, zároveň však nepůsobí nijak vulgárně nebo rušivě, jak je tomu u ženských tváří na obálce téměř zvykem.

Hodnocení: 85%

Vždy, když u hodnocení nějaké knížky váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, položím si otázku, která mé dilema rozlouskne. “Existuje něco, co bych na knížce ještě vylepšila, aby byla dokonalá?” U této jsem si ale otázku pokládat nemusela, protože jsem už dopředu znala odpověď. Ne, nenapadá mě absolutně nic, co bych na “Anně a Šarlotě” změnila. Potenciál příběhu autorka využila naplno. Ač se mi ze začátku hlavní hrdinka zdála nesympatická a její maminka otravná, nepředělala bych je. Všechny jejich negativní vlastnosti byly důležité pro děj i rozvoj jejich vztahu. Líbilo se mi využití handicapovaných postav, které bojují s nepřízní osudu. Pozitivně jsem vnímala i romantickou linku, která nebyla prvoplánová ani přehnaně neuvěřitelná, jak tomu často bývá u jiných knížek. Tohle nebyla láska na první pohled, vůbec ne. Šarlota si ke svému princi nacházela cestu postupně a opatrně překonávala prvotní nedůvěru. Rozhodně nešlo o nějaké romantikuš klišé, kterých je teď všude plno.

Mária Blšáková má navíc skvělý styl vyprávění, který dokáže zaujmout, vtáhnout do děje a už nepustit. Já četla knížku zrovna v období, kdy jsem neměla moc času, takže jsem čtení často přerušovala po pár odstavcích a později se vracela k rozečtené kapitole. Lehce jsem ale opět vplula do příběhu, jako bych ani číst nepřestala. To se mi u knížek moc často nestává, většinou jsem chvíli zmatená z toho, kde to hlavní hrdinka vlastně je a co právě řeší. U “Anny a Šarloty” se tenhle problém ani nemůže objevit, protože autorka neklade moc důraz na prostředí, zaměřuje se radši na komunikaci postav. Díky tomu je celá knížka skvěle čitelná a čtivá. Opravdu mě bavila a vtipné průpovídky hlavní hrdinky byly už jen příjemným plusem navíc. 🙂

Palce oboch rúk zasúva za okraj nohavíc a ja so smiechom vrieskam, že to bol vtip a že jeho kolibrík je to posledné, čo ma zaujíma… (s.104)

Na závěr: Knížku bych doporučila spíše ženám, než mužům. Přeci jen jde o román, kde hraje láska zásadní roli – přestože je reálná, nepřikrášlená a proplouvá si příběhem docela nenápadně,… je tam. Mužné automechaniky či milovníky vojenských filmů by to přeci jen bavit nemuselo. Radši si tuhle krasavici ponechejme pro sebe, holky, a nechme ty naše chlapáky hádat, nad čím se to tak usmíváme… 😉

“A videla si i akého má?”

“Jasné, že videla, a bola som normálne v šoku. Mal ho obtočeného okolo nohy a prilepeného páskou na koberce. Predsa len, taká anakonda by mohla byť pre iných nebezpečná. Obtočí sa ti okolo pása a už sa topíš.” (s.145)

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s