Recenzia: Krik nevinných (Roman Kulich)

Recenziu napísala Denisa MIšinová.

1bc1e960d5_104763362_o2

Přestože je mým nejvíce preferovaným žánrem fantasy, nikdy nepohrdnu ani pořádně mrazivým thrillerem. Obzvlášť, pokud jde o thriller s prvky mystiky. Jo, to je moje! 🙂 Když jsem si prohlížela seznam volných recenzních výtisků z projektu “Podporujme slovenských autorov”, Krik nevinných mi okamžitě padl do oka. Parádní obálka a lákavá anotace,… tomu se nedalo odolat. Autor Roman Kulich navíc není mezi spisovateli žádným nováčkem, na účtu má již několik temných krváků, kterými okouzlil nejednoho slovenského čtenáře. Dokáže očarovat i mě, Moravačku se slovenskými kořeny?

Nakladatelství: Marenčin PT (SK)

ANOTACE: Malebná Gaderská dolina v srdci Turca ukrýva svoje tajomstvo. V dedine Blatnica sa začínajú diať čudesné veci. Mnohým obyvateľom zmizli domáce zvieratá, ktoré neskôr nájdu barbarsky zabité. Kto by mohol podobnú ukrutnosť vykonať? Prečo sa zrazu dejú takéto ohavnosti? Miestny mladík Marek a jeho priateľka Romana vyšetrujú záhadu na vlastnú päsť, pretože sa ich osobne týka. Postupne zisťujú, že v okolí zmizlo aj niekoľko mužov. Udalosti naberajú rýchly spád. Ide len o miestne sprisahanie, alebo siaha komplot do celého Slovenska, či dokonca ďalej?

Marek je typický vlk samotář. Žije sám v domečku zděděném po zesnulých rodičích, široko daleko nic než hory a lesy. Jeho jedinou rodinou jsou obtloustlé slepičky a vlčák Astor, kterého považuje za opravdového přítele. I o něho ho však osud připraví, a to dost nechutným způsobem. V lese najde useknutou psí hlavu s vypíchnutýma očima a uřezanýma ušima. Astorova vražda navíc vypadá jako součást jakéhosi temného magického rituálu. Marek je pevně rozhodnutý vraha na vlastní pěst vypátrat a odporný zločin pomstít.

“Otče… Prosím ťa pomôž mi napraviť túto krutosť! Pomôž mi nájsť vraha a rovnakým spôsobom mu vytrhnúť oči, rozškriabať hrdlo, odrezať uši, vyrvať vnútornosti, a pred jeho bolestivou smrťou ho ešte prinútiť, aby to všetko zožral! Pomôž mi, aby bolo spravodlivosti učinené zadosť! Nech trpí tak, ako ešte nikto predtým netrpel! Amen!” (s.28)

Společně se svou krásnou přítelkyní Romanou hledají stopy po pachateli a snaží se zloducha odhalit. Zjišťují, že Astor nebyl první zvířecí obětí, v okolí mizí domácí mazlíčci, potulují se podivné skupinky v černých hábitech a objevují se podezřelé kouzelné talismany. Marek podezírá místního “šaška”, kterému všichni říkají Hrboš. Romana se handicapovaného chudáčka zastává a brání ho před Markovým hněvem, jak se dá. Proč si však Hrboš doma schovává Astorovu fotku? Co skrývá věčně zamračený farář Mojmír a proč ho chrání i sama starostka? Do Blatnice míří starodávné zlo, které prahne po čerstvě prolité krvi. A když začnou mizet i lidé, Marek pochopí, že je opravdu zle…

“Ja som ti to vravela. Poriadne šialenstvo, že?

Čo ak sa jedná o nejakú woodoo bábiku, pomocou ktorej ho niekto zabil?” (s.89)

Co se mi líbilo: První, co čtenáři blýskne do očí, je ten parádní přebal. Ten se opravdu povedl! Přiznám se, že jsem ten typ knihomola, co si své úlovky prvně vybírá podle vzhledu a až pak si čte anotace. Krik nevinných byl v tomto ohledu láska na první pohled – ta jednoduchá, přesto tajemná obálka s výborně vybraným fontem písma v kontrastní barvě. Ještě krásnější je knížka po “svlečení” přebalu – krvavě červená s bílým písmem. Pecka! Milovníky bookstagramu by mohlo zajímat, že je “Krik nevinných” neuvěřitelně fotogenická knížka a na všech snímcích vypadá i bez nějakých phoshopových úprav totálně dokonale. 😉 Chválím taky příjemný hladký materiál, ze kterého jsou vyrobené desky a kvalitní papír i tisk. Nakladatelství se o vzhled dílka postaralo na výbornou.

Abych ale nechválila pouze vnější vzhled, samotné dílko má i mnoho jiných pozitiv. Jedním z nejvýznamnějších je hlavní zápletka. Mě se stalo to, že jsem si bohužel na Databázi knih přečetla (a nechtěně vyspoilerovala) informaci, která mi prozradila vyústění celého Marekova pátrání, což mi kapku zkazilo moment překvapení. Původně mi to přišlo líto, jenže když jsem se dočetla až k posledním stránkám, byla jsem překvapená stejně. Závěr knihy je fakt “WOW”. To se ani nedá jinak popsat. Hltala jsem každou stranu a nechápala, jak se v těch několika málo posledních odstavcích může stát tolik zvratů. Bylo to nejen překvapivé, děsivé, napínavé, ale taky emotivní a krvavé, jak se na správný thriller patří. Autor se ve svém dílku nebál přitvrdit a nějaké ty bodné rány nebo utrhnutý cár kůže mu vrásky nedělají. Konec je sice na můj vkus až příliš otevřený, myslím se, že pár strašidelných větiček navíc by nijak neuškodilo, přesto mě autor velmi mile překvapil.

Co se mi nelíbilo: A teď pár negativ. Pan Kulich má dost jedinečný styl psaní, který mě na prvních stranách nadchnul, jak však příběh postupoval, mělo to na mě spíše rušivý efekt. Autorův styl mi místy připomínal dokonalý výsledek práce žáka, který se chce zavděčit profesorce slovenčiny. Už od základní školy nám bylo vbíjeno do hlavy, abychom psali košatě a před každé podstatné jméno nezapomněli dát jméno přídavné či zájmeno (nejlépe tak, aby se neopakovala). A to je přesně styl Romana Kulicha. Nepřeberné množství přívlastků nacpaných na každé volné místo textu. Není to vždy na škodu – jeho mrazivé popisy hřbitova a horské přírody opravdu stojí za to! V běžné situaci však tato snaha o dokonalý sloh nedopadla nejlépe. Například ve větě “vytiahol ho z jeho naivnej skrýše” stačilo napsat “vytiahol ho zo skrýše”. “Vlasy má trochu spestrené kúskami ihličia” by šlo napsat jen jako “vo vlasoch mala ihličie”. A do třetice, u věty “Marek chytil umelecký objekt do ruky,” bych rozhodně nepoužila slovo umělecký objekt ve spojení s nějakou špinavou tretkou vyškrábanou z kosti. 🙂

V textu se navíc nacházelo mnoho slov, které jsem ještě v žádné slovensky psané knize nečetla ani je neslyšela (např. drmať, terigať, džavotali, bridila, fujazdili…). Může to být čistě můj problém, protože přeci jen nejsem rozená Slovenka a pořád nacházím nová slova, která neznám. Já osobně se ráda novým slůvkům přiučím a zpestřím si slovník, jen chci říct, že bych knížky pana Kulicha spíše nedoporučovala českým čitatelům, kteří již nemají nějaké ty slovenské texty načtené. “Krik nevinných” bych označila za poněkud složitější dílko po stránce jazyka a ne-Slováci by s tím v dnešní době už mohli mít menší problém. Přesto tohle zrovna neberu za velký problém, naopak jsem ráda, že se občas na pultech knihkupectví najde i dílko, které používá širší spektrum slov. Přeci jen jsou naše jazyky krásné a je škoda zůstávat jen u základní nabídky.

Hodnocení: 66%

Kdyby mi někdo někdy řekl, že dám 4 hvězdičky knížce, která mi nesedla stylem slohu, nevěřila bych mu. Jenže hodnotit “Krik nevinných” jen za slova samotná, to se prostě nedá. Autorovou silnou stránkou je jeho neuvěřitelná fantazie a schopnost budovat napětí. Nebojí se nechutných krvavých scén, jež vhodně dotváří ponurou atmosféru thrilleru, stejně tak má talent i na strašidelné scénky, ze kterých při čtení doslova mrazí. Například kapitolu odehrávající se na hřbitově jsem četla až po uši zabalená do deky s povinně rozsvícenou lampičkou. Hlavní hrdina Marek mi sice nebyl nijak sympatický, obzvlášť kvůli jeho hnusnému chování k chudákovi Hrbošovi, nakonec to ale bylo jedno. V závěru do sebe všechno dokonale zapadlo, postavy se vyvinuly tak, jak bylo pro příběh podstatné a všichni skončili tam, kam je autor nenápadně směřoval. Promyšlené to měl dobře. Vytkla bych jen přílišnou košatost vět, přehnané čačkání s přídavnými jmény, zájmeny a přirovnáními. Méně je někdy více. Taky bych ocenila pár stran navíc. Tak zajímavé téma se ještě dalo trošku rozšířit. Já chtěla vědět víc! 🙂 Ale to už tak bývá u otevřených konců, že čtenář dumá nad tím, jak by to asi dopadlo,…

Ve výsledku hodnotím thriller Romana Kulicha velmi kladně a nadprůměrně. Hlavním tahounem každé knížky je myšlenka, a tu pan spisovatel má. A nejednu. Pokud budu mít možnost přečíst si i další z děl Romana Kulicha, nezaváhám a ráda si doplním sbírku o další skvělý kousek. V knihovničce navíc vypadají opravdu luxusně. 😉

Od autora ve stejné edici vyšlo: Požierač (2014), Dr.Weiss (2015), Preklatie (2016), Krik nevinných (2017)

V roce 2017 vyšel také titul “Biela pani” inspirovaný skutečnými událostmi. Na rozdíl od ostatních děl autora, které vydalo nakladatelství MarenčinPT, o tuto se postaralo nakladatelství Brána.

Ďakujeme autorovi za poskytnutie knihy na recenziu. .)

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s